Když nás bolí zub, neváháme a jdeme k zubaři. Když si zlomíme nohu, míříme na chirurgii. Proč ale ve chvíli, kdy nás bolí duše, máme tendenci trpět o samotě, usmívat se na okolí a namlouvat si, že to „nějak vydržíme“?

Péče o duševní zdraví bohužel v naší společnosti ještě stále nese historické předsudky. Vyhledat psychoterapeuta ale není selhání – je to naopak první vědomý krok k tomu vzít život zpět do vlastních rukou.
Žijeme v době, která klade obrovský důraz na výkon, dokonalost a neustálý úsměv. Dát najevo, že jsme vyčerpaní, zmatení, smutní nebo že nám situace přerůstá přes hlavu, bývá mylně považováno za slabost.
Skutečnost je ale přesně opačná. Přiznat si, že na něco sám nestačím, vyžaduje obrovskou dávku odvahy a sebereflexe.
Trpět o samotě nikoho silnějším neudělá. Dlouhodobě potlačovaný stres, úzkosti nebo nezpracovaná traumata se dříve či později přetaví do fyzických zdravotních problémů (psychosomatika), vyhrocených vztahových konfliktů nebo syndromu vyhoření. Říct si o pomoc je projevem zralosti a úcty k sobě samému.
V oblastech péče o duševní zdraví panuje často zmatek. Je velmi důležité vědět, k komu se vlastně objednáváte:
Psychiatr: Je lékař (absolvent lékařské fakulty). Jako jediný z této trojice může předepisovat léky (antidepresiva, anxiolytika atd.). Zabývá se především závažnými duševními onemocněními a biochemickou rovnováhou mozku.
Psycholog: Absolvent jednooborové vysoké školy psychologie (Mgr. nebo PhDr.). Zabývá se diagnostikou, testováním, výzkumem nebo poradenstvím. Samotné vystudování psychologie ale ještě automaticky neznamená, že člověk může provádět dlouhodobou psychoterapii.
Psychoterapeut: Odborník (nejčastěji psycholog, lékař nebo sociální pracovník), který navíc prošel mnohaletým akreditovaným psychoterapeutickým výcvikem (který trvá 5 a více let, zahrnuje stovky hodin teorie, sebezkušenosti a práce pod dohledem supervizora). Psychoterapeut s vámi nepracuje pomocí léků, ale pomocí systematického rozhovoru a terapeutických metod.
Psychoterapie není „povídaní u kávy“. Je to vědecky podložený, strukturovaný proces, který vám pomáhá porozumět sobě samému, svým emocím, vzorcům chování a myšlení.
S čím do psychoterapie lidé nejčastěji přicházejí?
Do psychoterapie nechodí jen „blázni“, jak se dříve zjednodušeně tvrdilo. Chodí do ní úplně běžní lidé z masa a kostí, kteří řeší:
Náročné životní etapy: Rozchody, rozvody, ztrátu blízkého člověka, ztrátu práce nebo změnu životní role.
Úzkosti, paniky a strachy: Pocity vnitřního třesu, svírání na hrudi, fobie, neustálý strach z budoucnosti.
Depresivní stavy a vyhoření: Pocit ztráty smyslu, prázdnota, chronická únava, ztráta radosti ze života.
Vztahové problémy: Opakující se konflikty v partnerství, rodině nebo na pracovišti.
Nízké sebevědomí a syndrom podvodníka: Vnitřní kritik, pocit, že „jsem nedostatečný/á“.
Osobnostní rozvoj: Touha lépe poznat sám sebe a žít vědomější život.
Mít kolem sebe přátele je úžasné a nenahraditelné. Nicméně přítele či kamarádku nelze zaměňovat za terapeuta:
Kamarádi nejsou neutrální: Mají vás rádi, a proto mají tendenci vám stranit, dávat vám okamžité „rady do života“ nebo projektovat do vaší situace své vlastní zkušenosti („Mně na to pomohlo toto, tak to udělej taky.“).
Vzniká dluh: Při dlouhodobém probírání vašich trápení se z přátelství může stát jednostranná zátěž.
Psychoterapeut nenechává emoce náhodě: Odborník má profesionální odstup. Nedává vám nevyžádané rady, co máte udělat. Místo toho vás kladením správných otázek vede k tomu, abyste na vlastní řešení přišli sami a bezpečně zpracovali i ty nejhlubší emoce.
Toto je téma, o kterém se musí mluvit nahlas. Duševní zdraví se stalo trendem a na sociálních sítích dnes najdete tisíce profilů nabízejících „léčení duše“, „energetické odblokování“ nebo „zaručené koučinky na trauma“.
Pamatujte: Počet sledujících na Instagramu ani líbivá videa na TikToku NEJSOU ukazatelem odborné kvality!
Na trhu vzniká obrovské množství mrazivě rychlých kurzů a „koučovacích škol“, které po pár víkendech chrlí desítky absolventů. Ti se následně bez jakéhokoliv psychologického vzdělání nebo akreditovaného výcviku vrhají na práci s lidským traumatem a hlubokými duševními bolestmi.
Proč je neodborník nebezpečný?
S úctou ke všem skvělým a poctivým koučům či mentorům, kteří mají profesní zkušenosti a předávají své know-how tam, kde to dává smysl – duševní zdraví a psychické trauma nepatří do rukou rychlokvaškám.
Neodborník může člověku v krizi neskutečně ublížit. Může nevhodně otevřít hluboké trauma, které pak nedokáže ošetřit (tzv. retraumatizace), může přehlédnout začínající psychickou poruchu, nebo dávat nebezpečné rady, které klienta poškodí na desítky let.
Jak poznat kvalitního a bezpečného psychoterapeuta?
Než se někomu svěříte do péče, ptejte se:
Jaké má vzdělání?
Má dlouhodobý akreditovaný psychoterapeutický výcvik? (Např. certifikovaný ČAP – Českou asociací pro psychoterapii nebo odbornými lékařskými společnostmi.)
Chodí na pravidelné supervize?
Dodržuje etický kodex?
Na klinice duševního zdraví ET MENTIS si zakládáme na tom, že péče o vaši duši musí být maximálně profesionální, bezpečná a lidská. Náš tým je složen výhradně z certifikovaných odborníků s patřičným vzděláním, praxí a akreditovanými výcviky.
Ať už prožíváte akutní krizi, rozpad vztahu, úzkosti, nebo jen máte pocit, že se ve svém životě ztrácíte – nemusíte na to být sami.
Udělejte první krok k vnitřnímu klidu
Nečekejte, až vás náročné období úplně vyčerpá. Objednejte se na konzultaci do kliniky ET MENTIS a dopřejte si péči, kterou si vaše duševní zdraví zaslouží.
Nebyly nalezeny žádné články.